• Blackie
  • Barunka
  • Rose
Dost dlouho mi trvalo, než jsem si tyto stránky pořídila, neboť jsem necítila potřebu někam něco psát ani o sobě, ani o svých psech. Nicméně protože se mě spousta lidí ptala, jaké mám webovky a já neustále odpovídala - žádné , tak tady jsou.
Přesto, že tyto stránky jsou zasvěcené mým pudlouškům, nemohu zapomenout i na své dřívější životní průvodce, kteří už odešli na svůj zasloužený odpočinek.
Mým prvním, vysněným a vytouženým pejskem byl pekinéz. Asi jako téměř všechny děti, tak i mě bylo jedno, že mu chybí tzv. průkaz původu. Já byla přešťastná, že mi byl dovolen a že jsem ho skutečně dostala. Pojmenovala jsem ho Dárek a časem se zkrátilo pouze to dlouhé á. Tento pejsek mě provázel životem bohužel pouze krátkou dobu. Po čtyřech společných a krásných letech jsem ho musela nechat uspat, protože ochrnul na zadní nožky a léčba nebyla úspěšná.. No a protože jsem už nemohla být bez psa a moje kynologické ambice neustále narůstaly, tak jsem si potají sehnala náhradu v podobě malého černého knírače Dennyho. S tímto parťákem jsem toho skutečně prožila velmi mnoho a táhnul to se mnou bez odloučení téměř 14 let.
Mezitím se mi narodila dcera a obývali jsme pouze menší byt, tak bylo jasné, že další psík musí být opět menšího vzrůstu a já jsem se rozhodla pro trpasličí německou špicku Myu, která mě přiměla k založení chovné stanice s chráněným názvem Fantasia rosea. Později k Mye přibyla ještě její dcera Amy a dva roky později i Cony. Cony však měla nehodu a její místo v životě nahradil špicí klučina Ken. No a protože asi bylo psů ještě málo, dostali jsme nádhernou americkou staffordku Drinu. To bylo velké a umazlené zlatíčko. Z jejich vrhů pocházelo spousta krásných pejsků a feneček. Samozřejmě jsme neodolali a tu nejkrásnější si doma nechali. Jmenovala se Delta a byla nezapomenutelná. Pravá staffordí povaha. Bohužel nás opustila velmi nečekaně v 5-ti letech. No a její mamina Drina ji přežila o 2 roky. Tím od nás odešli tiše a navždy staffordi, plemeno nádherné a vyjímečné. Pokud je dobře vycvičíte a vychováte, jsou báječní.
V průběhu doby jsme se přestěhovali z Brna do Holasic a rodinný domek se zahradou skýtal další možnosti, kterých bylo nutné využít - koupila jsem borderkolii Cassey. Kesinka je báječná psí ženská, mazlivá, neobyčejně poslušná a bystrá, taky zvědavá a nejraději kouká na televizi. Nevím, zda má někdo další doma takového závisláka, ale jakmile se pustí TV, Kesa sedne před obrazovku, zadek přilepí k zemi a začne sledovat. Pokud jsou tam zvířátka, slintá a hledá je za obrazovkou. Vynechává pouze zprávy, protože v tu dobu se venčí a upřímně, moc jí nezajímají. Lehne si na sedačku a čeká na hlavní program. Taky měla jeden vrh štěňátek, ale rozhodla jsem se, že jí nebudu dále "trápit". Svoje si odbyla a mámou byla za trest. Takhle ji omezovat v pohybu, kde jsem to jen viděla ! No a abychom nevyšli z tradice, tak jeden dáreček v podobě Angela zůstal doma. Teď si oba vynahrazují ten pohyb plnými hrstmi. Pokud to jde - lítají, takže zahradu nemá ani smysl příliš kultivovat.
No a tím jsem se dostala pomalu, ale jistě k mým současným pudlouškům. Protože mi chyběl uzlíček na mazlení, tak jsem se nakonec rozhodla pro pořízení něčeho maličkého a jednoho dne jsem si přivezla domů svou Barunku. To bylo v loni v květnu a naivně jsem si myslela, že tím už bude výčet mých psů úplný. Jenže jsem se spletla. Přesně za rok mi Barunčina chovatelka (budiž jí za to dík) přivezla ještě jeden a mnohem menší uzlíček a ten dostal nakonec jméno Wayn. Zabydlel se takovou rychlostí, že než se borderky stačily seznámit, už se jim vozil zakousnutý do ocasů. Obzvláště Angel, který vystupuje jako dominantní pes smečky, slouží oběma pudlíkům jako hračka i ochránce. No a nedávno jsem si přivezla ještě miminko trpasličí černé pudlí holčičky Blackie.
Jejich rodokmeny a celá jména podle PP najdete na dalších stránkách. A pokud si myslíte, že je to konečně všechno - není. Už pár dnů krmím ještě další dva krčky v podobě čínského chocholatého psíka - Charlieho a křížence německé ovčandy - Nely, kteří jako jediní z našich psů nemají rodný list, protože jsou svým původem neznámí a vybraní z útulku v Brně a v Hodoníně.
Tak a teprve teď je to snad všechno, alespoň co se týká psů.
                                                                                                                                                                 listopad 2010

 

 

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain